Před pár dny jsem oslavila 37. narozeniny. Podle některých studií jsem ve věku, kdy bych měla být nejšťastnější. Podle jiných mám ovšem nejlepší léta dávno za sebou. A další zase tvrdí, že to nejlepší mě teprve čeká. Takže, jaké mám vyhlídky? Čím starší, tím šťastnější, anebo to lepší už nebude? A v kterém věku ta „nejlepší léta“ vlastně přicházejí?
V osmnácti?
Ano, někteří psychologové se domnívají, že právě v tomto věku nejvíce hýříme optimismem a sebevědomím. Stačí se ovšem podívat na staré fotky z maturitního plesu a vím, že tohle moje nejšťastnější období rozhodně nebylo. Co všechno jsem byla ochotna podstoupit, abych si zkrepatila přirozeně rovné vlasy a upoutala pozornost Rudy Dobrovodského ze čtvrté cé!
V osmadvaceti?
Zatímco pro muže prý léta mezi dvacítkou a třicítkou nejsou nic moc (nemají peníze, postavení a často ani partnerku), ženy si to nejlepší odbudou ve věku 28 let. Alespoň to tvrdí studie, kterou financovala barva na vlasy Clairol Perfect. Právě v tomhle věku jsou prý ženy nejvíc spokojené se svojí postavou a se svým sexuálním životem. Já jsem v osmadvaceti porodila své první dítě a celkem vzato jsem se měla dobře – ale že bych zrovna v tomhle období jásala nad svou postavou a užívala si sexu, to úplně říct nemůžu.
V šestatřiceti?
V tomhle věku už máte hodně otázek zodpovězených. Děti buď už máte, anebo víte, že je nejspíš nechcete. Totéž platí o manželství, kariéře, piercingu a mnoha jiných věcech. Pořád ještě jste ale ještě celkem mladá a můžete se (spolu se mnou) ubezpečovat, že to nejlepší máte teprve před sebou. (Pokud ovšem nejste Marilyn Monroe nebo princezna Diana. Ty totiž obě v šestatřiceti zemřely.)
Před padesátkou?
Dostáváme se zřejmě k nejkontroverznější věkové hranici v lidském životě. Podle rozsáhlého výzkumu, který provedla americká Akademie věd, je padesátka pro všechny lidi bez rozdílu pomyslné dno, kdy se cítí opravdu bídně. Jistý profesor z univerzity v Cambridge však tvrdí, že ono „dno“ se týká pouze žen, protože muži v tomto věku jsou šťastní díky své kariéře, penězům, soukromým vrtulníkům a mladým milenkám. (Tento model patrně sedí na pány typu Paroubka či Topolánka.) A konečně je tu ještě třetí teorie. Chicagské výzkumné centrum TrendSight Group došlo k závěru, že naopak právě v padesáti jsou ženy nejšťastnější, protože se konečně nemusejí o nikoho starat a mohou se věnovat samy sobě.
Takže si vyberte. Já bych brala trojku.
Po sedmdesátce?
A je tu ještě jedna dobrá zpráva! Všechny výzkumy se shodují na tom, že od padesáti dál to už bude jenom lepší! Nejšťastnější a se svým životem nejspokojenější jsou totiž pětaosmdesátiletí dědečkové a babičky. Doufejme jen, že se toho dožijeme i my.
Šťastný blog 
ahoj, nedavno jsem se chtela vratit do svych dvanacti. asi jsem nebyla nejstastnejsi, ale byla to doba, kdy se mi jeste nic spatnyho nestalo, nikdo blizkej neumrel, nic velkyho jsem jeste nepokazila, nikdo mi nic hroznyho neprovedl, podle tvyho clanku, asi moje nejstastnejsi obdobi…
Mymu manzelovi umrela mama, kdyz mu bylo dvanact. Po dlouhy nemoci. On by se do tohodle veku asi opravdu vratit nechtel…
ty vyzkumy, ktery uvadis, jsou nesmysl. Kdy jsi v zivote stastna (nebo alespon spokojena – ja mam s tim vyrazem trochu problem), prece neurcuje tvuj vek, ale to jaka jsi a co se zrovna kolem tebe deje.
Já si myslím, že nejkrásnější věk pro ženskou je v období, kdy už má povyrostlé děti, které se jí už tak nedrží za sukně a ještě nemá starosti se stárnoucími nebo nemocnými rodiči. Dnes je těžko určit v kolikati to má být letech, u každého je to jinak. Je to jako u všeho, těžko se to dá zevšeobecňovat.
šťastná (spokojená), kdykoli se mi zamane by nešlo? Člověk se přece hlavně musí mít rád, věřit, že bude ještě líp… proč by jinak mnoho lidí ráno vůbec lezlo z postele? Všeobecně jsou tyhle studie fakt ujetý – já třeba know adversity will come, but feel I have the tools and skills to handle it – a je mi teprve 42 🙂
Pavlo, Naďo, Jolano: díky všem za zajímavé komentáře. Já jsem to až dosud vlastně skoro pořád měla tak, že mi připadalo, že právě teď prožívám „nejlepší období“. Ať jsem byla na vysoké, nebo začala chodit se svým mužem, nebo když se nám narodily děti, nebo teď, když už jsou trošku větší a člověk si nimi zažívá různé zajímavé věci. Nikdy se mi nestalo, že bych se do nějakého věku chtěla vrátit. (I když někdy, když pozoruju své dcery, bych si přála, aby mi bylo pět, ale to je něco jiného.)
Spíš mívám pocit, že bych se v tom daném období chtěla zastavit napořád.
No a pokud jde o ti statistiky a studie, mě prostě baví je vyhledávat a porovnávat. A doufám, že z článku je jasné, že je neberu zas tak vážně.
Milá Barboro, moc Vám děkuji za link na Váš web. LIdé se mezi sebou o štěstí moc nebaví a tak to vypadá, že o něm ani nepřemýšlí. Přitom jak je vidět, to vůbec není pravda. Máte krásné jméno, nechtěla byste udělat setkání šťastných lidí. Já se hned hlásím 🙂 Držím vám palce
Lenka
Děkuji!