Šťastný blog našel spřízněnou duši! Jmenuje se Cathal Morrow a žije v Madridu. Tento pán se letos v červnu pustil do podobného experimentu, jakým je i můj blog: rozhodl se, že celý rok bude šťastný.
Na začátku byla podobná úvaha, jako ta moje: „Mám skvělou ženu, úžasné děti a pořád ještě spoustu vlasů na hlavě – stejně jako mnoho jiných lidí jsem cítil, že nemám důvod být nešťastný. Ale často jsem byl.“
Šťastný muž Cathal Morrow se svou rodinou
„Když se vynoří problémy, budu se snažit reagovat tak, jak by reagoval šťastný člověk,“ píše v úvodním příspěvku na své stránce I’m happy and I know it. „Nebudu se snažit popírat špatné a mrzuté věci. Nebude to rok sebeklamů, ani cvičení v pozitivním myšlení. Ani se nebudu snažit hledat štěstí, protože jsem ho už našel.“ (Jeden podobný experiment má tento bývalý novinář už za sebou: před časem strávil celý rok tím, že říkal pravdu. Takže například své ženě sdělil, že jí roste zadek, a své matce, že je hrozně nudná.)
Pět týdnů po zahájení „šťastného“ pokusu si Cathal zapsal: „Jak se mám? Fantasticky. Samozřejmě, v našem životě se nic moc nezlepšilo. Pořád nemáme peníze, mojí ženě se dost zhoršila záda a stále jsem čtyřiačtyřicetiletý chlap, jehož kariéra uvízla na mrtvém bodě.“
Narozdíl od Cathala si nemyslím, že štěstí je něco statického, co člověk jednou najde a pak už to jenom „má“. Ale líbí se mi jeho názor, že štěstí není žádná muška jenom zlatá, která na nás usedá nezávisle na naší vůli. Spíš je to určitý způsob nahlížení na svět. Stav mysli, na jehož pozadí můžete prožívat radost i smutek. Líbí se mi představa, že štěstí je jako fyzická kondice nebo hra na piano, něco, v čem se můžete zdokonalovat každodenním tréninkem.
Šťastný blog 