Vytvořit něco „jen tak“, přestože to nemáte v popisu práce, je opojné a okouzlující. Na tuhle lavičku jsem narazila dnes ráno cestou do školky a do práce. V popelavém ranním světle doslova zářila. Vím, kolik dá práce uplést třeba jenom šálu, a ten, kdo věnoval tolik hodin svetru pro lavičku, má můj obdiv. Kreativita, která ničemu konkrétnímu neslouží – jenom baví a inspiruje (znovu mám obrovskou chuť začít plést).
Mimochodem, pletení a háčkování povlaků na stromy, sloupy, telefonní budky nebo autobusy má ve světových velkoměstech docela tradici. Zkuste si zadat do googlu výraz „guerilla knitting“ a podívejte se na obrázky.
V Brně jsou háčkované sloupy při vstupu do pěší zóny a na jednom stromě cestou na naší fakultu jsou na stromě přidělané růžové květy. :o)
Ano, v únorových mrazech jsem na jeden takový sloup narazil a tááák mě to potěšilo a zahřálo!
Ano, vytvořit něco „jen tak“.
Ano, jsou to velice důležité věci.
Říkám Díky.
pb
Já jen doufám, že to opravdu někdo vytvořil „jen tak“ a že za tím není žádný skrytý marketingový tah. Omlouvám se – asi deformace z povolání. Za vším vidím reklamu.
Znám autorku, takže můžu s klidným svědomím říct, že je to opravdu jen a jen tak.
Tak ji ode mě pozdravujte!
A gratulujte!
Děkuji, ráda vyřídím.
No nakonec to jen tak úplně není, trochu té reklamy tam skutečně je…..tak mi odpusťte
pěkné! Jak ty pruhy přibývají 🙂
To je super!
Teda ta je parádní!
Guerilla knitting ze Stromovky:
http://guerillastromovka.blogspot.com/2012/02/je-maj.html
Tu lavičku dneska opletla Hanka Matoušková:
http://www.facebook.com/ovce.na.balkone
Nebylo to dneska, ale už v neděli.
Krásná!! Ať se množí! Podobný „obleček“ k vidění na jednom neduživém stromku ve Stromovce.
Nikdy jsem neupletl ani jediné očko a když si představím kolik asi tam na tu lavičku je ok potřeba, a každé to očko se prý musí nadhodit, přehodit, provlíknot a utáhnout, tak si to neumím představit, jak dlouho se to musí plést. Pro mne je to věc dlouhodobá, asi jako stavba pyramid… Ale hezké to je a svádí to k posezení s milou osobou…
Mirku, musím se přiznat, že všechno jsem to neupletla já, jen část z toho. Pletení a háčkování mě uklidňuje, je to pro mě forma relaxu. Přímo na tuto lavičku vznikl materiál na jednání zastupitelstva naší městské části, když se hlasovalo o rozpočtu a privatizaci bytů 😉
Zbytek je recyklace starých svetrů a šál. Použila jsem i dva svetry, které nosila moje mamča, co si vůbec pamatuju. Samozřejmě jsem je tam instalovala s jejím svolením ;), měly na četným místěch skrvny. Další věci jsou z výprodejů v sekáčích či bazarech.
Děkuji slečně Matoušové za vysvětlení a jen žasnu, co všechno je možné. Žiju asi v úplně jiném světě, Facebook mi nic neříká, ale ta reklama s tím baby mi značně připomněla naše hokejisty…
ti co neumí plést mohou stavět lego ve škvírách omítek domů…
nebo si adoptovat zahrádku 😉
http://guerillastromovka.blogspot.com/search/label/Partyz%C3%A1n%C5%A1t%C3%AD%20tulip%C3%A1ni
Líbí! Paráda!
Jen jsem si říkala, že když to navlhne… Ale aspoň chvíli potěší!
Hanko, gratuluju a děkuju zároveň! Lidi, jako vy, dělají svět hezčí na pohled a měkčí na dotek 🙂
na tento počin jsem narazila už dřív 🙂 čtu blog žen, které to dělají v Německu – Rausfrauen. je to super 🙂