Náhodný pocestný u vašeho stolu je způsob, jak být šťastnější

Moje kamarádka se krátce před Vánoci rozešla se svým manželem a letošní Štědrý večer měla poprvé v životě trávit sama, protože děti na tento den byly u táty.

“Tak přijď k nám!” nabídla jsem jí bez rozmýšlení, když jsem se to dozvěděla.

Vánoce se nemusejí zorganizovat. Přijdou samy od sebe!

“Proč nemůžou být Vánoce už dneska,” povzdychne si moje dcera Rozárka asi tak dvakrát denně a já při té větě vždycky propadnu mírné panice. Dneska?! Jak by mohly být Vánoce dneska, když ještě nemáme koupeného kapra, pošta ještě nepřivezla všechny dárky z internetových obchodů, na místě, kde má stát stromeček, stojí koš s kupou nevyžehleného prádla (která je, pravda, vysoká skoro jako ten stromeček) a místo jmelí ve váze a snítek jehličnanů zdobí naši kuchyň jen rozsypaný pytel žrádla pro křečky a hromada použitých papírových kapesníků?

Umění správně dostávat dárky

V dětství to umíme všichni. Strháme z balíčku papír a pokud v něm zrovna nejsou ponožky nebo kousavý svetr, zazáříme radostí a okolní svět pro nás přestane existovat, protože si dárek musíme vyzkoušet teď hned.

Ale v dospělosti se umění dostávat dárky nějak vytratí.

Co mi dělá radost: Rozlámané vanilkové rohlíčky

Nemám na to žádný důkaz, ale jsem pevně přesvědčená o tom, že kalorická hodnota rozlámaných vanilkových rohlíčků se nezapočítává do celkového objemu ten den zkonzumované energie. Jinými slovy, netloustne se po nich. Rozlámané kousky rohlíčků nejsou opravdové cukroví a jejich ujídaní se nepočítá jako mlsání.

10 písniček do mlhavého rána (nejen na běhání)

Čím jsou rána tmavší, studenější a mlhavější, tím víc v nich potřebuju hudbu. Poslouchám ji při běhání a někdy i jen tak. Pomáhá mi zahřát se, čelit tmě a zimě tam venku, dodává mi energii. Tady je deset mých nejoblíbenějších ranních písniček,

American Authors – Best Day Of My Life 

Tuhle písničku jsem pochytila od svých dcer. Je taková trochu jednoduchá, ale pomáhá mi na chvíli uvěřit, že dnešek bude “best day of my life”.

 

Hair – Good Morning Starshine 

Při téhle písničce si vždycky představuju, jak jedu s hrdiny Formanova filmu v tom kabrioletu po americké dálnici a pozoruju východ slunce.

 

Celia Cruz – Guantanamera

Ve studeném mlhavém ránu je tenhle horký závan z Kuby jako hrnek čaje se zázvorem.

 

Iggy Pop – Passenger 

Úplně nejlepší do přecpané ranní tramvaje.

 

Primal Scream – Moving On Up 

“Out of darkness” – to je přesně to, co ve studeném ránu potřebuju.

 

Florence + The Machine – Dog Days Are Over 

V téhle písničce se střídají úplně pomalé a úplně rychlé pasáže, takže mě popohání kupředu indiánským během.

 

Bob Marley – Three Little Birds 

“O nic se nestrachuj, protože úplně všecko bude v pořádku.” Slyšet tohle na začátku dne z úst dredaře Boba Marleyho je tak uklidňující! I když občas se posléze ukáže, že kecal.

 

Creedence Clearwater Revival – Up Around The Bend 

S těmihle obstarožními (rozpadli se ještě před mým narozením) rockery mám chuť utíkat nahoru na kopec a ještě dál, i když, upřímně, textu skoro vůbec nerozumím.

 

The Queen – Don’t Stop Me Now 

Nejraději si ji pouštím na konci běhání a má kouzelnou moc: opravdu nemám chuť se zastavit.

 

Joey Ramone – What a Wonderful World 

Originál od Louise Armstronga mě dojímá, tahle punková verze mě spíš rozveseluje. A pomáhá mi odnést si ten pozitivní pocit do celého dne.

Jak přežít na Matějské, v akvaparku a v Mekáči

Tahle tři místa moje děti považují za učiněný ráj na zemi, kdežto pro mě poměrně přesně naplňují představu pekla.

Já vím. Nejmoudřejší rada, kterou bych mohla dostat, by zněla: “Tak tam nechoďte. Nabídněte dětem jinou, hodnotnější zábavu, jako například sbírání kaštanů a výrobu zvířátek z nich nebo výstavu moderního umění.”

Nojo. To se lehko řekne. Ale já nedokážu dětem pořád dokola říkat “ne”. Takže čas od času, asi tak jednou za rok, v případě Matějské spíš jednou za dva roky, řeknu “ano”… a potom to tam musím nějak přežít.

Tady jsou moje zkušenosti a poučení, která jsem si z nich pro sebe vyvodila.

• Zbavte se pocitu viny, že jste nešli na koncert vážné hudby. Pokud si chcete výpravu do Mordoru komerční zábavy aspoň trochu užít, zakažte si jakékoli výčitky svědomí, které jako svědomití rodiče přirozeně máte. Ano, mohli jste místo toho vzít děti do Náprstkova muzea. Ale už jste se rozhodli a jdete na Matějskou. Nebo do akvaparku. Nebo do Mekáče. No a co? Nejezdíte tam přece každý týden. Z jedné takové návštěvy vaše děti nezhloupnou.
• Před vstupem do jámy lvové buďte fyzicky fit. V předvečer poslední návštěvy Matějské pouti letos na jaře jsem se s kamarádkou Pavlou zasekla v žižkovském baru Tudle Nudle, šla jsem spát ve čtyři a na pouť jsem vyrážela s hrozivou kocovinou. Zjistila jsem, že Matějská pouť je ten nejúčinnější způsob, jak se potrestat za neuvážené popíjení: strkající se davy, psychedelické barvy, kakofonické zvuky, zápach škvířících se klobás a atrakce, ze kterých se mi dělalo špatně, už když jsem se na ně dívala ze země. Připadala jsem si jako zombie se slunečními brýlemi na očích a kelímkem kofoly v ruce. Takže propříště: takhle ne. Kdybych se chystala na půlmaraton, taky se na to budu chtít dobře vyspat.
• Mějte s sebou dospělé parťáky. Mít s sebou další dospělé kamarády je k nezaplacení. Ale pozor! Měli by to být lidé, kteří aspoň trochu sdílejí váš pohled na svět. Při poslední návštěvě akvaparku nás doprovázeli rodiče jedné Betynčiny spolužačky, které jsem moc neznala. Představovala jsem si, že si trochu zaplaveme a pak budeme společně pít kafe a klábosit u bazénu. Jenže z našich společníků se vyklubali akvaparkoví fanatici. Okamžitě po vstupu do areálu mě vyvlekli na obrovský tobogán, který se sjíždí na pneumatikách pro tři osoby. Při výstupu z tobogánu jsem se praštila do hlavy tak, že jsem málem ztratila vědomí, a maminka Betynčiny spolužačky radostně zvolala: “A jedem znovu!” A jeli jsme znovu. A znovu. Připadala jsem si, jako by mě unesli zfetovaní teroristé.
• Nechte děti, aby si to užily po svém. Když už jdete do Mekáče, asi nemá smysl přesvědčovat děti, aby si tam daly zeleninový salát a vodu bez bublinek. Jedna porce nezdravého jídla z nich fastfoodové závisláky neudělá. Příště si můžete hamburger a hranolky připravit doma, z kvalitních surovin, aby viděly, v čem je ten rozdíl.
• Najděte si tam něco, co vás baví. Aspoň jednu věc. Zjistila jsem, že ať už jsme kdekoli, je dobré aspoň na chvíli odložit svou nechuť stranou, sdílet s dětmi jejich radost a prostě se snažit si to užít. Proto jsem taky s Rozárkou poprvé v životě nasedla na horskou dráhu. Chvílemi jsem měla pocit, že z toho rozhrkaného sedátka jistojistě vypadneme a zabijeme se, ale pak jsem byla ráda, že jsem to podstoupila.
• Stanovte si finanční limit Na Matějské se to dá splnit docela snadno, prostě si s sebou nevezmete víc peněz, než kolik opravdu můžete utratit. Ale je dobré předem na to upozornit i děti.
• Stanovte si časový limit Mně se docela osvědčilo naplánovat nějakou příjemnou akci na závěr dne – třeba přespání kamarádů u nás doma – takže děti potom neodcházejí z ráje atrakcí tak neochotně.
• Když už nic jiného nefunguje, rozhlédněte se okolo sebe. Uvidíte spoustu znuděných, unavených, vystresovaný, zoufalých či zcela vyhořelých rodičů, kteří jsou na tom ještě o moc hůř než vy.

Dívat se na Perseidy je způsob, jak být šťastnější

Těším se, že dnes okolo půlnoci vyrazím někam, kde výhled na oblohu neruší městský světelný smog. Položím se do trávy a budu se dívat… Hvězdy prý mají padat až sedmdesátkrát za hodinu.

Psychologové tvrdí, že v každodenním životě většina z nás trpí chronickým nedostatkem úžasu. Všechno jsme už viděli (minimálně na videu na youtube) a nic nás nepřekvapí. Zvýšená dávka autentického žasnutí je prý skvělý způsob, jak být šťastnější.

• Žasnutí zpomaluje vnímání času. Zážitek, který v nás vyvolá úžas, zároveň vzbuzuje pocit, že trvá déle než běžné každodenní zkušenosti, a zanechává hlubší vzpomínku.
• Žasnutí probouzí kreativitu a pomáhá nám dívat se na věci z jiného úhlu než obvykle.
• Žasnutí dodává naději v těžkých situacích.
• Žasnutí pomáhá k pocitu propojení s přírodou. 
• Žasnutí nám může změnit život. Podle psychologa Abraham Maslowa zahrnuje vrcholný zážitek úžasu “dezorientaci v prostoru a v čase a zapomenutí na vlastní ego; vnímání světa jako dobrého, krásného a žádoucího místa.”

P.S. Nemáte tip, kde pozorovat Perseidy v Praze a okolí? Děkuji!