Slepičí polévka od babičky, špagety s kečupem nebo šunkofleky opravdu zlepšují náladu, zjistili vědci. Ne kvůli vysokému obsahu nezdravých ingrediencí, ale kvůli vzpomínkám, které jsou v nich zakódované. Angličtina pro ně má krásný výraz „comfort food“ – konejšivá jídla.
„Jídla, která známe z dětství, jsme konzumovali znovu a znovu ve společnosti svých rodičů a prarodičů,“ říká profesor Jordan Troisi, který vedl výzkum těchto jídel na univerzitě v Buffalu. „Když je později ve svém životě jíme znovu, asociujeme si jejich konzumaci s blízkými lidmi a cítíme se méně osamělí.“
Experiment, jímž to ověřovali, byl sice založen na slepičí polévce, nicméně, jak jeho autoři zdůrazňují, na povaze jídla nezáleží. Může to být krupicová kaše nebo třeba suši, pokud jste ho jedli jako dítě.
Moje „konejšivé jídlo“ je určitě pečené kuře s bramborovou kaší. A jaké je to vaše?
Šťastný blog 
Tak já si myslím, že šunkofleky se dají jíst do omdlení, mám je ráda, ale mým jídlem je knedlíčková polévka s domácími nudličkami, řízek, brkaše, okurkový salát a po obědě štrůdl. Jako moučník zmrzlinový pohár :-), inu nejsem žádný troškař 🙂
„babiččina medicínka“ – vařila nám ji máma. Svaříme mléko s majoránkou a česnekem (;), scedíme do hrnku s máslem a osladíme medem. Ačkoliv všichni, kterým to vypravuju ohrnují nos, já mléko s česnekem považuju za delikatesu – navíc účinnou při nachlazení.
Když se lžičkou v hrnku zamíchalo, tak rozpuštěné máslo zmizelo ve víru – vznikl měsíček. Jakmile míchání ustalo, tak bylo máslo zpátky na hladině – sluníčko.
Kolikrát jsme jako děti chtěli večer měsíček a sluníčko, i když jsme byly zcela zdravé.
z těch klasických to budou neplněné tvarohové knedlíky polité máslem, sypané osmaženou strouhankou a cukrem.
Vrchol blaha jsou pro mne nové brambory se strouhaným tvrdým tvarohem, polité máslem. V dětství jsem si to málo užil, protože za války i za komoušů skoro vždycky něco chybělo: buď ještě nebyly nové brambory a když ty konečně byly, tak nebyl tvrdý tvaroh nebo nebylo máslo. Teprve v Německu jsem si řekl, že tady mají všecko a tak se zde konečně dosyta nabaštím mé pochoutky. Jenže, kamna padněte, Němci vůbec neznají tvrdý tvaroh! Musel jsem ho tam 30 let nahražovat tvarohem měkkým, což není „vono“. Zrovna dnes mi chtěla žena udělat radost, koupila krásný tvrdý tvaroh i výborně drahé irské máslo, ale pod nápisem NOVÉ BRAMBORY našla něco dovezeného bůhví odkud a když se zeptala prodavače jestli jsou to nové brambory, co se škrábou, řekl jen lakonicky: „Takový brambory, pani, vůbec neexistujou!“
Mám smůlu…
Už se těším na zítra. Uvařím kolínka, ta obyčejná, levná. Pak je posypu cukrem s tvarohem a poleju rozehřátým máslem. Moc to potřebuju.
pečené kuře a brambory s petrželkou…vždycky si přijdu jako malá holčička 😀
kačacia masť, trochu rozpustená, osolená, k tomu čerstvý chlieb alebo rohlík a paprika zo záhrady starej mamy. Pretože na južnom Slovensku, tak štipľavá, so starostlivo vyrezanými „žilami“, aby ma neštípala.
Co to je kačacia masť? To je kachní sádlo? Nebo paštika? 🙂
je to kachní sádlo,
díky Báro, za příjemné počtení, vždy se v něm najdu
Myslím, že by to mohly být ty šunkofleky, nebo žemlovka!