Ačkoli nejsem nijak zvlášť pověrčivá, musím přiznat, že pátek 13. mě mírně zneklidňuje. I když vím, že jsem jich už spoustu přežila bez nehody, stejně k dnešnímu dnu přistupuji s jistou obezřetností. Znepokojuji se tak trochu preventivně. Pro jistotu. Možná jen proto, abych se večer mohla zaradovat a pokládat za úspěch už jen to, že se nic zlého nestalo.
Mám to podobně jako hrdina této historky, která se prý stala Nielsu Bohrovi, držiteli Nobelovy ceny za fyziku:
Jeho přítel – také vědec a velmi racionální muž – měl nade dveřmi pověšenou koňskou podkovu.
„Proč to tady máš?“ ptal se Niels.
„Nosí to štěstí,“ odpověděl kamarád.
„Ty na to opravdu věříš?“ podivil se fyzik.
„Vůbec ne, ale prý to funguje, i když tomu nevěříš.“
Myslím, že přesně takhle to má s pověrami naprostá většina z nás. Jasně, nejsme pověrčiví. Ale co kdyby to přece jen fungovalo?
Na univerzitě v Kolíně nad Rýnem provedli pokus, při němž se účastníci měli trefovat golfovým míčkem do jamky. Když dostali „obyčejný“ míček, trefili se zhruba čtyřikrát z deseti pokusů. Ale pokud jim vedoucí experimentu řekl, že dostali „šťastný“ míček, jejich výkon se o polovinu zlepšil a trefili se 6,4krát z deseti pokusů!
Mám pověry vlastně ráda, protože dávají životnímu chaosu alespoň zdánlivý řád. Vnášejí pravidla tam, kde jinak žádná pravidla neplatí. Vzbuzují alespoň zdání logiky a občas nabízejí snesitelná vysvětlení životních útrap. Tak například když jsem před pár lety přepálila spojku v našem autě, nestalo se to jen proto, že jsem při rozjíždění řadila trojku místo jedničky, ale (zejména) proto, že mi chvíli předtím přeběhla přes cestu černá kočka.
Ostatně pokaždé, když usedám za volant, musím v duchu odříkat krátké zaříkadlo (no dobrá, spíš modlitbičku), aby se během cesty ani mně, ani mým spolujezdcům, ani tomu autu nic zlého nestalo.
Ne že bych tomu nějak zvlášť věřila.
Ale funguje to.
Šťastný blog 
Dneska je pátek třináctého a mě se podařilo úspěšně sloužit zkoušky v autoškole! :))
gratuluju:-)
http://www.gam3s.cz/index.php?a=play&id=334&cont=1
moc pěkné! Připomnělo mi to také Cimrmanovo „jsem bezvýhradný ateista. Až se bojím, že mě pánbu potrestá“ 🙂 Čtu váš blog už dávno a hrozně se mi líbí, nevím, proč až dnes píšu komentář, když většina vašich příspěvků mi silně připomíná i moje životní zážitky a zkušenosti. Ale lepší pozdě nežli později, ne? Moc vám fandím a těším se, až si přečtu vaši knihu i vaše další články tady, a jen doufám, že jich bude hodně! Zdravím.Olga
a ještě dodávám, že se obyvkle pátku 13. taky trochu bojím, ale dnes se mi přihodilo něco báječného, co se rozhodně nestává každý den ani každý rok, takže jen tak dál, příteli pátku
Díky a ať je ten Váš pátek co nejkrásnější až do večera!
Placebo efekt funguje stoprocentně. Když věřím, že mi to pomůže, a tak mi to pak zřejmě i pomáhá 🙂 Nechápu, proč lékaři placebo efekt tak shazují… kolik peněz za léky jsme už mohli ušetřit :-)))))))
Až doteď jsem nevěděla, že je pátek třináctého :-). Báro, dnes jsem si pořídila Vaši knihu, tak se strašně těším na víkend, až ji přelouskám :-))
Krásně napsáno:) Taky nemůžu říct, že na to věřím. Spíš si říkám, že je to život a ten si jde vlastní cestou:) Ale je fajn mít nějaký takový den, u kterého si můžu říct, že se mi to něco nepodařilo už jen z principu 🙂
To já jsem měla dneska jeden z nejšťastnějších dnů za poslední dobu…a byly to fakt náhody, které se povedly. Možná, když se někomu pokazí den z jeho vlastních obav, musí se někde jako rovnováha leccos povést 🙂
S oblibou tvrdím, že pověrčivá nejsem, avšak se stejnou oblibou vždy říkám „Co kdyby náhodou“… A tak si před hledáním místa na zaparkování v duchnu řeknu, že místo najdu… a když ráno řídím do práce a spěchám, tak si několikrát zopakuji, že mě nebude zdržovat žádná otravná policejní kontrola… a před zkouškou se psem jsem si také opakovala, že zkoušku prostě uděláme… a tak dále… no ale jsou to jen mé malé rituálky nebo jde o pověrčivost? 😉
Moc hezký článek Báro. Píšete skvěle!
Líbí se mi to s tím míčkem. také jsem četla, že někteří pověrčiví sportovci podávají lepší výkony, když si myslí, že mají nějaký „šťastný den“. Takže já zcela věřím na ty dobré pověry, na podkovy pro štěstí, na talismany, na šťastná čísla… a absolutně nevěřím na ty nešťastné pověry, jako jsou černé kočky a pátky 13. Nechci si tím sama přivozovat neštěstí.
Tiež môžem pridať svojou troškou do mlyna piatku trinásteho: Po piatich rokoch som sa stretla s bývalým priateľom, s ktorým sme sa nerozišli zrovna v dobrom. A ku podivu to bol veľmi príjemný večer. Nie horor, ktorý som v piatok 13. očakávala
Já osobně se před pátkem třináctého schovávám a pomáhá to. Vezmu si dovolenou a sedím doma a čekám až bude sobota 14. Dřív nevylezu ani za dveře. A teď mě právě napadlo, že ni nevím proč 🙂
..je to šťastný den! Já si v pátek 13. vzala nejlepšího chlapa pod sluncem. 🙂
Myslím, že každý, komu se v tento den dějí špatné věci, si za to může sám – placebo efekt funguje i naopak, pokud věříte, že se něco stane, nebo máte ten pocit… stane se to, a to ve vás ten pocit jenom posílí napříště.
Já žiju pátek 13. jako každý normální den, popřípadě den ještě o něco lepší, a hle, nikdy se nic nepokazilo.