Můj výběr „šťastných“ filmů je samozřejmě čistě subjektivní. Šťastný film je pro mě takový, na který se můžu dívat znova a znova. Film, ve kterém bych se chtěla ocitnout a spřátelit se s jeho protagonisty. FIlm, připomínající večírek, na který se rádi necháte pozvat.
Začátek Amélie z Montmartru, kdy se vyjmenovávají hrdinčiny malé radosti (rozbíjení krusty creme brulée čajovou lžičkou, ponoření ruky do pytle se zrním, házení žabek na kanálu Saint-Martin) patří k mým nejoblíbenějším filmovým pasážím vůbec.
Ne, Woody Allen rozhodně nemá patent na životní štěstí, spíše na jeho pravý opak. Jeho romance o dvou newyorských neuroticích je šťastný film s lehkou příměsí melancholie.
Cesta do fantazie
Animovaný film režiséra Hayaa Miyazakiho je jako dlouhý halucinogenní výlet na vlnách nějaké dosud neobjevené drogy. Vcucne vás do svého světa, předvede vám věci, jaké vám vaše konvenční evropská představivost nevykouzlí ani v nejdivočejším snu, dovede k netušené katarzi a po dvou hodinách vyplivne s očima navrch hlavy. Dokonalý způsob, jak si pročistit hlavu bez použití návykových látek.
Čtyři svatby a jeden pohřeb
Přirovnání k filmu coby večírku, kterého bych se ráda zúčastnila, platí speciálně pro filmy scenáristy Richarda Curtise, ať už jde o Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill nebo Lásku nebeskou. Jeho ansámbly postav jsou dokonale namíchaným koktejlem romantiky, intelektu a roztomilé bizarnosti. Okouzlující společníci pro jeden večer, strávený v kulisách idealizovaného Londýna.
Dobrý ročník
Dobrá. Tohle asi není nejlepší film RIdleyho Scotta. Ale pokud se po dni stráveném v ohavné šedivé kanceláři chcete přenést do jižní Francie, dýchat její vzduch, ochutnávat její lahůdky a popíjet její báječné víno, neexistuje lepší volba. (Tuším, že někdy se tomu říká „gurmánské porno“.)
Dobyvatelé ztracené archy.
Indiana Jones se na mém seznamu ocitl proto, že z jeho příběhů přímo vyzařuje ničím nezkalená radost z nefalšované popcornové zábavy ve své nejčistší podobě.
Jules a Jim
Film Francoise Truffauta z roku 1963 s francouzskou nonšalancí vypráví o lásce ve trojici. Jeanne Moreau hraje femme fatale, která v průběhu několika let rozděluje svou přízeň mezi oba titulní hrdiny, kteří jsou navíc nejlepší přátelé. Tenhle nekonvenční milostný příběh je okouzlující, hravý, na závěr taky trochu tragický, ale rozhodně nezapomenutelný.
Těžko si lze představit skupinu nešťastnějších individuí než je rodina, která míří na dětskou soutěž krásy ve filmu Malá Miss Sunshine. Brýlatá holčička, předem odsouzená k neúspěchu v boji o titul Miss. Starší brácha, dodržující dlouhodobého bobříka mlčení. Strejda homosexuál po sebevražedném pokusu. Utahaná maminka a otec, zoufalý smolař s upachtěnou maskou sebevědomého chytráka. Přesto je během filmu všechny dohromady nějak začnete mít rádi…. a tak nějak máte na chvilku radši i svou vlastní rodinu.
Je krásné, když se na film, který jste milovali v dětství, můžete znovu podívat v dospělosti a zjistíte, že vůbec nezestárl, je stejně skvělý jako tenkrát a ty obstarožní kulisy mu jenom dodávají na zajímavosti. Tohle pro mě platí o všech akčních komedií s Jeanem-Paulem Belmondem.
Tenhle film je pro mě něco jako vánoční punč. Ničím mě už nemůže překvapit, znám ho téměř nazpaměť, vím, že se v něm neskrývají žádné tajemné ingredience – a přesto na mě stejně vždy spolehlivě zafunguje a na správných místech zě mě vymáčkne slzy dojetí.
Něco na té Audrey Hepburn je. Její charisma, dívčí, hravé a zároveň vážné a seriózní, dokáže téměř každý film proměnit ve šťastný film – ať už jde o Prázdniny v Římě, Snídani u TIffanyho nebo My Fair Lady.
Další filmová rodinka, na kterou se nemohu vynadívat. Myslím, že studio Pixar (z něhož pochází taky Ratatouille, Hledá se Nemo nebo Vzhůru do oblak) má na vytváření šťastných filmů někde schovaný tajný recept. Skoro každý jejich příběh přímo září vnitřní radostí.
Napište mi své tipy! Který film je šťastný pro vás a proč?
Šťastný blog 
za sebe bych přidala ještě Někdo to rád horké, samé skvělé gagy, mohu vidět klidně i 2x za sebou 🙂
prasadko
Rozhodně Život je krásný… Ne proto, že by bylo možné jej přímo považovat za komedii v pravém slova smyslu, ale právě kvůli drobnostem, které film protínají po celou jeho dobu:)