V diskusích ohledně kauzy padesáti sirotků jsem si několikrát přečetla, že “nevíme, jak to doopravdy je” a že na to nemůžeme mít žádný názor, protože jsme tam nebyli a neviděli ty sirotky na vlastní oči, takže nejspíš to “všechno bude trochu jinak”. Lidé, kteří to říkají, tím obvykle chtějí naznačit: “Kdoví, jak to s těmi sirotky vlastně je. Možná to vůbec nejsou sirotci. A kdoví, jaký cíl sleduje ten, kdo rozvířil debatu o jejich přijetí do Česka? Všechno je složitější, než se nám, obyčejným lidem, může zdá.”
Tohle mudrování mě vždycky poněkud rozčílí. A nejen proto, že ti, kdo takhle uvažují, většinou hlavně chtějí vypadat chytřejší než my, naivní pitomečci, kteří si prostě myslíme, že sirotci jsou sirotci a má se jim pomáhat. Takže nám shovívavě vysvětlí, že je to “složitější”, protože to má “pozadí”.
Poslední dobou se s tím totiž setkávám až moc často. S tím, že někdo naznačuje, že obyčejní lidé nemají šanci dozvědět se skutečnou pravdu. Pravda je podle těchto teorií vždycky něco jiného než to, co je zjevné. Pravda je majetkem vyvolených, kteří mají dobré důvody ji utajovat. Ať už jsou to “vlády” nebo tajné organizace, třeba Transatlantický výbor geneticky modifikovaných superinteligentních králíků. My, normální lidi, nemáme šanci se k pravdě dostat, a stejně bychom jí nerozuměli, protože jsme tam přece nebyli a neznáme pozadí.
Pokud na tohle přistoupíme, cítíme se rázem trochu bezmocnější. Protože všechno je nějak domluvené někde “nahoře” a my nemáme možnost nic ovlivnit. Nanejvýš si můžeme říkat, že “pravda je nejspíš někde uprostřed” a “na každém šprochu je pravdy trochu”. A nakonec přestaneme věřit i tomu, u čeho jsme byli a viděli to na vlastní oči, protože přece víme, že “všechno je jinak”. Takže se radši spolehneme na to, že oni nám to vysvětlí a zařídí to za nás.
Jenže já si myslím, že pravda většinou není uprostřed. Existují šprochy, na kterých není pravdy ani trochu, říká se jim dezinformace. A taky si myslím, že v dnešním informačně provázaném světě není žádný Transatlantický výbor geneticky modifikovaných superinteligentních králíků natolik mocný, aby dokázal dlouhodobě utajit naprosto zjevné skutečnosti.
Chci říct, že my, normální lidi, bychom si neměli začít myslet, že pravda je nám nedostupná a že je to na nás moc složité. Měli bychom se po ní pídit. Vzdělávat se a ověřovat si zdroje, ze kterých získáváme informace. A víc věřit sami sobě a svému zdravému rozumu.
Jinak nám časem začnou vládnout ti králíci.
Šťastný blog 
Musím říct, že obvykle jsem první, kdo řekne, že pravda je někde uprostřed. A že se k něčemu nemůžu vyjádřit, protože o tom nevím dost 🙂 Ale v tomto případě Vám musím dát za pravdu… žít v představě, že nakonec nikdy člověk nemůže vědět dost, aby dokázal rozlišit, co je správné a co ne, to je prostě špatně. A ať je pozadí nakonec jakékoli a i kdyby za něčím byla jen snaha zneužít toho pocitu „tohle je špatně“ (a manipulátoři tohle asi umí hodně dobře), tak se člověk dost dobře s čistým svědomím nemůže otočit zády k tomu, co je dobře. Jako malá jsem milovala Old Shatterhanda – byl to dobrák, který nechtěl nikoho zastřelit. Ale byl taky mazanej jak liška. Vždycky našel způsob, jak udělat to dobré, ale nenechat se převést. Jo, tohle kdybychom uměli…
Amen…. Někde jsem se nedávno dočetl, že v projevech současného amerického prezidenta je 65% lží… A dostatečným opakováním těchto lží se stane, že jim začnou lidé věřit a brát je za fakt… Je to s námi opravdu tak špatné?
Paní Barboro, poraďte prosím, jak si mám ověřit, zda má pravdu paní Filipi, anebo paní Šojdrová.
https://zpravy.tiscali.cz/novy-spor-o-ceskou-velvyslankyni-filipi-vyzvu-k-jejimu-stazeni-ze-syrie-ministerstvo-odmitlo-316938
100 x opakovaná lež se stává pravdou. Víte, kdo to řekl a řídil se tímto heslem? Ověřovat si věci z různých zdrojů je výborné a znát dějiny také. Pak si vytvoříte vlastní názor, za kterým si stojíte. Myslet jen srdcem je vždy nanic. I ve vašem okolí je jen málo lidí, kterým věříte na 100 % a víte, že vás nikdy za žádné situace nepodrazí. Ale je jich jen pár. Ti ostatní vás podrazí vždycky. Proto jsem, opatrná s odsudky říkanými nahlas a oponuji, chce-li mi někdo říkat, že můj vlastní vytvořený názor je špatný. Tak to bylo vždy, je a bude zase. Jedni chtějí získat nadvládu nad druhými, jedni chtějí naše vymoženosti, za které naši předci bojovali. Jedni chtějí vše, pokud možno hned a bez velké námahy. Zdraví Iwka
Najděte si na Facebooku Terezu Spencerovou z Literárních novin. Žije v Sýrii a troufám si říct že ví o čem píše
Každý rok se připomínají hrůzy 2. světové války – aby se na ně nezapomnělo a podobným konfliktům se mohlo předejít. Každý rok se připomínají činy hrdinů, jako byl Oskar Schindler, kteří riskovali vlastní život pro záchranu stovek úplně cizích lidí – mladých i starých. A pak je tu Česká republika, která diskutuje o tom, zda je správné přijmout 50 dětí…
Souhlasím. Společně s tímto mě osobně trápí (a vlastně si myslím, že se jedná v jiné podobě o totéž) relativizace všeho. Dějin, hodnotového systému, morálky… Jako by už nešlo poznat, co je dobré a co špatné. Jasně, říká se, že nic není černobílé. Ale v poslední době mám dojem, jako by vše bylo prostě šedivé.
Dobře jste napsala, že bychom se měli vzdělávat a pídit se po pravdě. To je právě ten problém. Spousta lidí se vzdělávat odmítá, protože si myslí, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“ a pro takové je prostě jednodušší říct, že všechno je jinak a dál se tím nezabývat. Zbytečně vynaložená energie přece…Holt některým lidem vládnou králíci.
Určitě bychom se měli vzdělávat, hledat si informace a přemýšlet o nich. Protože mocní lidé jsou pořád lidí jako my a jako lidé okolo nás a protože mají nějakou pozici neznamená že jí využívají tak jak mají nebo že jejich názor je lepší než ten náš.
Vyborne napsane. Taky mne to relativizovani uz unavuje. Vyborna reference je v serialu Years and Years kde je to dohnane ad absurdum (dohady o tom zda je zeme kulata)
Když poslouchám projevy,názory, naší politické špičky, poznám, kdy lže, asi taky proč lže, a že tomu bude věřit dost lidí. Zažila jsem za totáče spoustu dosazených nadřízených straníků-neodborníků, kteří přesně takhle mluvili a vystupovali. Někdy si říkám, že tomu asi nerozumím, že jsem stará, ale právě proto jim vidím do duše a trápí mě to.