Můj přítel přečetl všechny tři moje knížky na jeden zátah a pak mě upozornil na jednu věc, která ho při čtení otravovala: téměř v každé kapitole se dříve nebo později objeví rádoby moudré shrnutí, začínající slovy: “Zjistila jsem totiž, že…”
Tak jsem si dala tu práci a spočítala jsem, kolikrát se v každé knize objevuje slovo “zjistila”. No, přiznávám, trochu mě to vylekalo:
- Ve Šťastné knize ….. 28 x.
- V Jak jsem sebrala odvahu …. 30 x.
- V Dobré tak akorát …. 26 x.
Zjistila jsem například:
- …že čím víc se snažím šetřit s časem, tím ho mám míň.
- …že není možné změnit se v někoho jiného.
- …že když se hýbete, máte svoje tělo radši.
- …že si někdy ráda připadám jako pitomec.
- …že je dobré dělat věci, o kterých si myslím, že bych je nikdy neudělala.
- … že dovolit něco sama sobě je daleko obtížnější, než muset žádat o dovolení někoho jiného.
- …že dělat všechno na jedničku prostě nejde.
- …že alkohol podporuje kreativní myšlení.
- … že zůstat sama sebou může být jistá výhoda.
- … že věci, které dělám každý den, jsou pro můj pocit štěstí nejdůležitější.
- … že nemá smysl odkládat své štěstí na někdy jindy.
- …že v manželství se nedávají jedničky s hvězdičkou.
- …že malé dobré skutky jsou jedním ze způsobů, jak být šťastnější.
- …že je velký rozdíl mezi prokrastinací a čistokrevným lenošením.
- …že mít se ráda taková, jaká jste, je pěkná fuška.
Samotnou mě překvapilo, co všechno jsem během těch pěti let “zjistila”. Může to působit tak, že každou chvíli něco “zjistím” a od té chvíle je ta věc pro mě vyřešená, prostě už to umím, mám to odfajfkované. Jenže upřímně musím přiznat, že kdybych se podle těch svých zjištění doopravdy důsledně řídila, nejspíš bych se už vznášela na obláčku dokonale šťastné nirvány. Nic takového se ale ve skutečnosti nestalo.
Pokud se můj život za posledních pár let v něčem malilinko zlepšil, je to díky věcem, které jsem doopravdy dělala, ne kvůli těm, které jsem “zjišťovala”.
Zjistila jsem totiž, že (sakra, vážně se nad sebou musím zamyslet), že něco doopravdy dělat má stokrát větší váhu, než o tom jenom vědět.
Šťastný blog 
Zjistil jsem totiž, že… ale co, to sem nepatří. Nemusí moje děvče vědět, že si tu dopisuji s Vámi.
Chichi, přesně. Jeden můj známý se na mě vždycky tak mnohovýznamně podívá, kdykoliv prohlásím „já vím“ :-)) Já toho taky spoustu vím a spoustu jsem toho i zjistila. No ale právě proto jsem to zas do těch svých knížek sepsala. Nejsrandovnější totiž bylo, když jsem třeba u sebe na blogu zjistila, že jsem nad něčím dumala a dumala… a pak jsem našla ono vítězoslavné „už vím“ v nějakém článku před x lety :-)) A zase to zapomněla. Tak si všechna ta svá „já vím“ snažím připomínat. Je to taková škola mimo školu. Doufám jen, že jednou nepřijde nějaká drsná maturita seshora :-))
Po téměř roce musím dodat, že asi zřejmě ze zoufalosti jsem si sepsala v 5 bodech „Jak být šťastný“ (http://zitjeumenimilovat.cz/jak-byt-stastny/), kde jsem si všechna ta svá „já vím“ o těch 5 zásadních omylech, které obvykle pácháme, pěkně shrnula. No, snad mi budou k něčemu dobrá :-))
zjistila jsem totiz, barboro, ze je to skvele pocteni…diky 🙂
a nebo se na to muzete divat tak, ze ta veta je proste vas ikonicky styl 🙂
dá se tu někde poblít?
Vy jste asi hodně velké hovado, že? Když máte potřebu ráno v 8 někoho nasrat a otrávit. Copak? Nepostavil se Vám v noci? Manželka Vám nepodržela? Ulomil se Vám mléčnej zub? Zapomněl jste si vzít na noc plenu a neumíte si přeprat pochcaný prostěradlo?
Vy jste, Luďku, asi hodně velké hovado, že? Když máte potřebu ráno v 8 někoho nasrat a otrávit. Copak? Nepostavil se Vám v noci? Manželka Vám nepodržela? Ulomil se Vám mléčnej zub? Zapomněl jste si vzít na noc plenu a neumíte si přeprat pochcaný prostěradlo?
Nedá, jděte radši někam jinam;)
Báro,moc děkuju za Vaše knihy.Jsem šťastná,že jsem je objevila.Je to skoro jako bych to napsala já,kdybych to ovšem uměla. 🙂 Hned ,když jsem byla v půlce první vaší knihy (teda první ,která mi přišla do ruky),Vaše to byla druhá),objednala sem si ji a i další dvě (a taky svým dvěma kamarádkám- a vím,že jim s nima udělám radost).Už mám přečteno i „Dobrá tak akorát“ a Šťastnou knihu si budu šetřit na dovolenou(ale nejspíš to nevydržím. Však co,tam si můžu vzít všechny tři a rochnit se v nich znovu.dneska zásilka dorazila 🙂 Děkuju 🙂
Předně – Pavle díky za reakci muže! Tento status (muže) pravděpodobně pisatel invektivy vůbec nezná. Nepíši komentáře, téměř nikdy a to ani u blogů, které mám ráda (jako zde). Udělám výjimku. Kde se bere potřeba komentovat negativně i témata, která nemohou a nemusí (pokud daný sám nechce) komentátora v jeho životě nijak záporně ovlivnit? Možná je to o nedokonale pochopeném termínu svéprávnost, kdy někteří nenahlédnou, že jejich svobodný projev je podobný ňafání psa nevelké konstituce i intelektu. Ostatně se opravdu zdá, že těch nevelkých tělesných a duševních znaků skutečně bývá víc najednou :). Snad je uspokojí alespoň to, že se umí vůbec projevit a někdo má své důvody, proč na to reagovat. Tak dobře, ať si tedy hezky hrají se slovy, dospělí to pochopí. Když mne takoví tupci, co znepříjemňují jiným život tak štvou. Díky Báro, za vše! E.
To je hezké, aspoň je vidět jak byl pečlivý 🙂