Taky se vám stává, že se pořád za všechno omlouváte? Lidi okolo ale většinou mnohem víc než omluvy a ztrápený výraz a pocit provinilosti potěší, když jim dáme najevo, co pro nás znamenají a jakou radost máme z toho, co pro nás dělají. Přesně to na svých obrázcích zachytila kreslířka Yao Xiao.
Takže neříkejte „promiň,“ říkejte „díky“!

Když chcete říct „díky za trpělivost,“ neříkejte „promiň, že pořád chodím pozdě.“

Když chcete říct „díky, že mi rozumíš,“ neříkejte „promiň, že se nedokážu vymáčknout.“

Když chcete říct „díky, že se mnou trávíš čas,“ neříkejte „promiň, že tě furt otravuju“.

Když chcete říct „díky, že mě posloucháš,“ neříkejte „promiň, že tak blábolím“.

Když chcete říct „díky, že si mě vážíš,“ neříkejte „promiň, že zabírám tolik místa“.

Když chcete říct „díky, žes ve mě celou dobu věřil(a),“ neříkejte „promiň, že jsem tě tak zklamal(a)“.

Oceňujte druhé za to, co pro vás udělali, ať už o tom vědí nebo ne. Neomlouvejte se jim za to že prostě existujete, protože na tom není nic špatného.
Něco na tom bude!! 🙂
Tak to je naprosto presne! Moc rada bych se tim ridila,ale ty hloupe navyky ktere mi v tom brani budu muset nejak premoci.A jak jste na tom Vy Baro?
Já spíš děkuji než se omlouvám. Ale to bude spíš tím, že omlouvání mi moc nejde, pokud dojde většího než jen to, že někomu šlápnu omylem na nohu. Beru si své chyby hodně k srdci a někdy bych šla nejradši kanály než šla a omluvila se 😦 Což neznamená, že své chyby nepřiznávám a neomlouvám se. Jen to pro mě není vůbec jednoduché 🙂 Snažím se, abych se do takových situací dostávala opravdu výjimečně….
Jéé, to je pěkné 🙂
Tohle mě vůbec nenapadlo a opravdu zní líp a optimističtěji pozitivní formulace, než negativní sebekritika. Zapracuji na sobě!
Krásně přehledně shrnuto to, co teď čím dál tím víc prožívám.
Hlavní poselství je všímat si toho jak se cítím a být otevřený.
Když mi je mizerně, tak to říct, aby měli druzí šanci mě podpořit místo toho, abych byl/a na všechny protivná.
Když mě schůzky s někým už nic nedávají, tak hledat jiné kontakty, neustrnout a po příchodu domů dotyčnou/dotyčného nepomlouvat jak jsou zabrždění (protože v tu chvíli jsem taky!)…
Atd. atd… těch situací jsou tisíce.
Zjednodušeně sebrat odvahu a žít to kdo opravdu jsem.
Lída
Nikdy by mě nenapadlo, že to udělá takový rozdíl.
To je pěkné a pravdivé 🙂 A hezké obrázky.
Já to dělám. Omlouvám se. A je to asi protivné…