Skoro každý den mě bez ohlášení přepadne pocit, že se nade mnou vznáší nějaký průšvih. Nevím přesně jaký, ale určitě se k něčemu schyluje. Možná jsem zapomněla na nějakou schůzku. Možná zavolají ze školy, že Rozárce je špatně, a budu ji muset jít vyzvednout. Možná se nám rozbije auto, včera vydávalo divné zvuky. Možná jsem ráno zapomněla vypnou žehličku a možná se taky na mě naštvala kolegyně, kterou jsem včera odbyla, že nemám čas. Jo, a už tři týdny jsem nevolala tátovi a ten zub, který včera trochu brněl, by dneska mohl začít pořádně bolet. A už to jede: mírně sevřený žaludek, lehké mrazení v zádech. Nic strašného, jenom tak trochu. Abych nezapomněla, že sice se ještě nic špatného nestalo, ale klidně se zrovna dneska něco stát může. Preventivní strachování je divný koníček, který dokáže zamořit až několik hodin denně.
Takže mi udělalo radost, když jsem narazila na výzkum psychologa Karla Pillemera, který v průběhu deseti let mluvil o životě s patnácti sty seniory. Když se jich ptal, čeho v životě litují, překvapivě hodně se jich shodlo na následujícím:
“Lituji, že jsem tak velký kus života ztratil(a) zbytečnými starostmi.”
“Pro strachování je typické, že nastupuje ve chvíli, kdy chybí skutečné stresující situace. Strachujeme se, když není nic konkrétního, čeho bychom se měli obávat,” říká Pillemer. “Tento druh strachu – přemílání možných katastrof, které by mohly postihnout nás nebo naše blízké – je zcela odlišný od řešení skutečných problémů.”
Účastníci jeho studie řekli například toto…
John Alonzo (83 roky):
“Nevěřte, že strachováním něco vyřešíte nebo něčemu pomůžete. Nevyřešíte nic. Takže s tím přestaňte.”
James Huang (87 let):
“Proč, ptám se sám sebe. K čemu mi asi tak bylo dobré, že jsem promýšlel každičkou drobnost, která by mohla dopadnout špatně? Když jsem si uvědomil, že to není k ničemu, zažil jsem těžko popsatelnou svobodu. Moje životní ponaučení je: Přestaňte se obávat toho, co má přijít, a místo toho pusťte dovnitř všechno, co milujete a co vás baví.”
Betty (76 let):
“V práci jsem se dozvěděla, že za tři měsíce se bude propouštět. Během té doby jsem neudělala nic jiného, než že jsem se bála. Otrávila jsem svůj život obsesivními obavami, i když jsem nemohla nijak ovlivnit to, co se stane. Chtěla bych mít ty tři měsíce zpátky!”
Eleanor (102 roky):
“Myslete na to, že všechno pomine. Nemůžete se pořád strachovat, protože to doopravdy ničí vás i váš život. Vždycky, když máte strach z něčeho, s čím nemůžete nic dělat, zastavte se a řekněte si, že to není k ničemu. Žijete stejně vždycky jen v dnešním dnu.”
Šťastný blog 
Já si vždycky říkám, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a s tímto mottem tyhle strachy přecházím. Problém řeším, až když se nějaký objeví. Kdybych nad tím měla dopředu přemýšlet, určitě bych si to přivolala, protože síla sugesce je mocná, to se mi několikrát potvrdilo. Myslím, že důležité je nemít to úplně na salámu, ale zase si nenechat strachem ovládat život.
Ja si zas v narocnejsich obdobiach vravim carovnu vetu ‚Aj toto raz prejde‘ a tak sa mi lahsie kraca dalej 🙂
Je to predsa len nasa mysel, ktora nas chce udrzovat v nasich strachoch, nik a nic ine. Len si to vsimnut a nedavat jej tolko pozornosti, lebo ona tak rada fantaziruje a vymysla 😉 pekny den
ja som zistila sama na sebe, ze to, ze sa obavam a strachujem nad tym co pride je len preto, ze sa chcem akosi „pripravit“ na to co sa stane. Lenze 90% udalosti nad ktorymi sa strachujem sa nikdy nestanu 😀 🙂 odkedy som toto pochopila som viac psychicky v pohode a uzivam si a tesim sa z toho co je. Netrapme sa este pred tym, nez sa udalost stane :-).
To mi bodlo! díky!
Musím se přiznat, že tyto typy strachu vůbec nemám. Spíš mi připadá, že bych dokázala žít naprosto bezstarostně, ale vždycky přijde nějaká situace nebo problém, kterým musím čelit. A když mě občas něco katastrofického napadne, už vím, že to je strach a sama sobě se směju 🙂
Vzdy kdyz se blizi nebo nastane nejaky problem, reknu si:
Jaky nejhorsi vysledek ta situace bude mit a pripadne, jestli to muzu zmenit? Pokud ano, snazim se co nejvic, abych nasledky zmirnila (predesla) Pokud ne, reknu si, ze jsem udelala maximum a snazim se na to uz nemyslet.
Vsechny ostatni strachy se mi vetsinou podarily ztisit, diky Louise Hay, Dr. Wayne Dyer, Neal Donald Walsh aj. Jejich knihy doporucuji, at si kazdy vybere dle sveho
Vážně mám někdy chuť praštit lidi, kteří mi pokládají otázky typu:
„Co budeš dělat, když tu zkoušku neuděláš?“
„Co budeš dělat, když tě nevezmou na školu?“
„Za deset let může být všechno jinak a ty ten titul budeš potřebovat.“
„A co když si při tom treku zlomíš nohu nebo onemocníš?“
„A co si jako myslíš, že bude, až…“
Stokrát se můžete snažit nemyslet na problémy, které ještě nenastaly, ale když si lidi všimnou, že se NEEXISTUJÍCÍMI problémy nezabýváte, začnou vám je vmétat do tváře. Už takhle dá zabrat nemyslet na děsivou budoucnost, která s vysokou pravděpodobností nenastane.
tohle by si měl přečíst můj tatínek… má panickou hrůzu z budoucnosti a co mu budoucnost (ne)přinese. Prožívá to tak hluboce, že bere antidepresiva. Nikdo si s ním neví rady. Dělá si den co den, hodinu co hodinu starost, že nepojede auto, že přestane vynášet mamčin obchod, že nebude fungovat lednice, že bude mít nemocné oči, že se neuzdraví apod…
Antidepresiva jsou dobrá pro to, aby byl stabilně na poměrně dobré úrovni – a mohl začít psychoterapii. Jinak sama o sobě antidepresiva jako jediná pomoc nic moc; leda že by byl už hodně starý a i jinak nemocný.
Řeším, když situace nastane, potom možná, se mě rozklepou kolena, těch chvil, kdy TO nastalo, je velice málo i přes můj pokročilý věk. Pěkný večer přeji a nebojte se nikdy, toho co bude, jen toho, co je.
Naprosto přesné – zbytečné strachování nám v ničem nepomůže. Také s tím bojuji, ale lepší se to 🙂 Snažme se žít v daném okamžiku a přijímat, co nám život přináší…
Moc pěkné povídání,pokud mě to přepadne a že se to stává….tak si říkám hůř už bylo,a nebo se podívám za sebe a když uvidím co vše se kolem mě přehnalo,a já tady stojím…a žiju…tak pěkný den!
Jo, tohle je dobrý článek. Konkrétní lidské výpovědi v ždycky táhnou.
Tohle mi opravdu pomáhá, říkám si to často – „V životě jsem prožil mnoho strašných věcí, ale jen některé z nich se doopravdy staly.“ (Mark Twain). 🙂